Myšlenka

    Příběhy neznají hranice. Používají univerzální jazyk, jenž se dotýká srdce, vstupuje do nitra, probouzí je a zve nás k naslouchání sobě samému. Jako by příběh vytáhl z nitra pravdu, kterou není možné jinak zaslechnout.
    Nedělní příběh nás zve, abychom se spolu s celou rodinou zamýšleli a hovořili o myšlenkách, které nás v evangeliu oslovily.     
    Při četbě můžeme namáhat „svaly mysli“ a dojít tak k moudrosti srdce.
 Obtížné přátelství
 
Pes a kůň se stali velkými přáteli. Tak na sebe mysleli, že se všemožně snažili jeden druhému prokázat svůj cit.
     Pes nosil koni nejlepší kosti, které našel, a kůň psovi nechával své příděly sena.
     Měli se tak rádi, že umřeli hlady.
 
 
Mé štěstí jsem já, ne ty.
Nejen proto, že ty můžeš být pomíjivý, ale také proto,
že ty chceš, abych byl tím, čím nejsem.
Nemohu být šťastný, když se změním jen proto,
 abych uspokojil tvé sobectví.
A nemohu se cítit šťastný, když mě kritizuješ, protože
nemyslím jako ty a nevidím věci jako ty.
Říkáš, že jsem proti tobě.
A přece pokaždé, když jsem odmítl tvé přesvědčení,
ty jsi se vzepřel mému.
Nesnažím se změnit tvé myšlení.
Vím, že usiluješ být sám sebou.
A nemohu připustit, abys mi říkal, jaký mám být já …
Říkáš, že jsem byl všední a ničím jsem nemohl zaujmout.
Ale proč jsi tedy chtěl využít mého života k to
mu,

Jak se modlit?

   Žák se ptá svého učitele: „Jak se mohu setkávat s Bohem?“

   Učitel mu odpovídá otázkou: „Co můžeš udělat, aby vyšlo slunce?“

   Žák se rozhořčeně ptá dál: „Tak k čemu nám tedy budou všechny ty vaše návody, jak se modlit?“

   A učitel odpovídá: „Abych si byl jistý, že vstanete, až bude vycházet slunce.“

 

Modlete se bez přestání

   Mniši z kláštera známého silným duchovním vztahem k modlitbě navštívili otce Lucia. Otec se jich zeptal: „Jakou manuální práci vykonáváte?“ Odpověděli: „Manuální práce se ani nedotkneme, ale zato, jak praví apoštol, se bez ustání modlíme.“

   Otec se dále zeptal, jestli jedí, a oni odpověděli, že jedí. „A kdo se potom,“ tázal se otec Lucius, „za vás modlí, když jíte?“ Další jeho otázka zněla, jestli chodí spát, a oni odpověděli, že spát také chodí. Řekl tedy: „A kdo se za vás modlí, když spíte?“ Na to mu nedokázali odpovědět.

  Otec k nim tedy promluvil: „Odpusťte mi, ale myslím, že se nechováte tak, jak říkáte. Ukážu vám, jak já vykonávám svou práci, a přitom se modlím bez přestání. Sednu si s Bohem, namáčím rákos, splétám provazy a říkám, si: „Bože, slituj se nade mnou a ve své nekonečné dobrotě a milosrdenství mě uchraň od hříchů.“

   Potom položil mnichům otázku, jestli toto považují za modlitbu, a oni odpověděli, že ano. I řekl jim: „Když celý den pracuji a modlím se, vydělám si třináct mincí, dvě položím za dveře a za zbytek si koupím jídlo. Ten, kdo si ty dvě mince vezme, se za mne modlí, když jím a když spím, a tak mohu, z milosti Boží splnit přikázání, abych se modlil bez přestání:“