Myšlenka

    Příběhy neznají hranice. Používají univerzální jazyk, jenž se dotýká srdce, vstupuje do nitra, probouzí je a zve nás k naslouchání sobě samému. Jako by příběh vytáhl z nitra pravdu, kterou není možné jinak zaslechnout.
    Nedělní příběh nás zve, abychom se spolu s celou rodinou zamýšleli a hovořili o myšlenkách, které nás v evangeliu oslovily.     
    Při četbě můžeme namáhat „svaly mysli“ a dojít tak k moudrosti srdce.
 Obtížné přátelství
 
Pes a kůň se stali velkými přáteli. Tak na sebe mysleli, že se všemožně snažili jeden druhému prokázat svůj cit.
     Pes nosil koni nejlepší kosti, které našel, a kůň psovi nechával své příděly sena.
     Měli se tak rádi, že umřeli hlady.
 
 
Mé štěstí jsem já, ne ty.
Nejen proto, že ty můžeš být pomíjivý, ale také proto,
že ty chceš, abych byl tím, čím nejsem.
Nemohu být šťastný, když se změním jen proto,
 abych uspokojil tvé sobectví.
A nemohu se cítit šťastný, když mě kritizuješ, protože
nemyslím jako ty a nevidím věci jako ty.
Říkáš, že jsem proti tobě.
A přece pokaždé, když jsem odmítl tvé přesvědčení,
ty jsi se vzepřel mému.
Nesnažím se změnit tvé myšlení.
Vím, že usiluješ být sám sebou.
A nemohu připustit, abys mi říkal, jaký mám být já …
Říkáš, že jsem byl všední a ničím jsem nemohl zaujmout.
Ale proč jsi tedy chtěl využít mého života k to
mu,

Dva přátelé

 

 

Ten starší se jmenoval Frank a bylo mu dvacet. Ten mladší byl Ted a nebylo mu ještě osmnáct. Byli stále spolu, kamarádili se už od prvních školních let. Společně se rozhodli, že se nechají povolat na vojnu. Když odjížděli, slíbili rodičům, že se budou starat jeden o druhého.

     Měli štěstí, dostali se do stejného oddílu.

     Ten oddíl byl poslán do války. Válka zuřila v písečných vlnách pouště a byla strašlivá. Nějakou dobu byli Frank a Ted chráněni letadly. Pak jednou večer přišel rozkaz proniknout na nepřátelské území. Vojáci postupovali celou noc pekelným ohněm střelby.

     Ráno se oddíl shromáždil v malé vesničce. Ted tam však nebyl. Frank ho všude hledal, mezi raněnými i mezi mrtvými. Našel jeho jméno na seznamu ztracených.

     Ohlásil se u velitele. 

     „Žádám vás o povolení, abych mohl přinést svého přítele“, hlásil.

     „Je to příliš nebezpečné,“ odpověděl mu velitel. „Ztratil jsem už tvého přítele. Ztratil bych i tebe. Tam venku tě zastřelí.“

     Frank přesto odešel. Po několika hodinách svého přítele našel. Ted byl smrtelně raněný a svému zranění podlehl. Frank si ho naložil na záda a obrátil se s ním k návratu. Ale jedna střela ho zasáhla. Podařilo se mu dostat se z posledních sil do tábora.

     „Stálo to za to položit život za mrtvého?“ křičel na něj velitel.

     „Ano,“ zašeptal Frank, „protože dřív než Ted zemřel, řekl mi: Franku, věděl jsem, že přijdeš.“

 

 

A totéž v takové chvíli řekneme Bohu: „Věděl jsem, že přijdeš.“