Myšlenka

    Příběhy neznají hranice. Používají univerzální jazyk, jenž se dotýká srdce, vstupuje do nitra, probouzí je a zve nás k naslouchání sobě samému. Jako by příběh vytáhl z nitra pravdu, kterou není možné jinak zaslechnout. Nedělní příběh nás zve, abychom se spolu s celou rodinou zamýšleli a hovořili o myšlenkách, které nás v evangeliu oslovily. Při četbě můžeme namáhat „svaly mysli“ a dojít tak k moudrosti srdce.

Boží jméno


 

Biskup při své návštěvě farnosti měl také pokřtít několik dětí předškolního věku. Před obřadem si chtěl biskup ještě s dětmi popovídat, jak to bylo jeho zvykem. Obrátil se k jedné holčičce.

„Jak se jmenuješ?“ zeptal se biskup.

„Markéta“, odpověděla rozechvěle holčička.

„Pověz mi, Markéto, co říkáme, když dělám znamení kříže.“

„…“

„Říkáme“, pomáhal jí biskup s úsměvem: „Ve jménu Otce i Syna i…“

„Maminky!“ odpověděla holčička.


 

I taková může být definice Ducha svatého. Ježíš ho konečně nazývá Utěšitelem a Přímluvcem. Tedy tím, kdo je neustále přítomen, aby mohl bránit své učedníky a vytáhnout je z nepříjemností. Je to ten, kdo připomíná, uzdravuje a povzbuzuje.

     Archiv myšlenek:.