Myšlenka

    Příběhy neznají hranice. Používají univerzální jazyk, jenž se dotýká srdce, vstupuje do nitra, probouzí je a zve nás k naslouchání sobě samému. Jako by příběh vytáhl z nitra pravdu, kterou není možné jinak zaslechnout.
    Nedělní příběh nás zve, abychom se spolu s celou rodinou zamýšleli a hovořili o myšlenkách, které nás v evangeliu oslovily.     
    Při četbě můžeme namáhat „svaly mysli“ a dojít tak k moudrosti srdce.
 Obtížné přátelství
 
Pes a kůň se stali velkými přáteli. Tak na sebe mysleli, že se všemožně snažili jeden druhému prokázat svůj cit.
     Pes nosil koni nejlepší kosti, které našel, a kůň psovi nechával své příděly sena.
     Měli se tak rádi, že umřeli hlady.
 
 
Mé štěstí jsem já, ne ty.
Nejen proto, že ty můžeš být pomíjivý, ale také proto,
že ty chceš, abych byl tím, čím nejsem.
Nemohu být šťastný, když se změním jen proto,
 abych uspokojil tvé sobectví.
A nemohu se cítit šťastný, když mě kritizuješ, protože
nemyslím jako ty a nevidím věci jako ty.
Říkáš, že jsem proti tobě.
A přece pokaždé, když jsem odmítl tvé přesvědčení,
ty jsi se vzepřel mému.
Nesnažím se změnit tvé myšlení.
Vím, že usiluješ být sám sebou.
A nemohu připustit, abys mi říkal, jaký mám být já …
Říkáš, že jsem byl všední a ničím jsem nemohl zaujmout.
Ale proč jsi tedy chtěl využít mého života k to
mu,

Dveře

 

Na jednom známém obraze je „Ježíš v setmělé zahradě. Levou rukou drží lampu, která celý výjev osvětluje, a pravou tluče na mohutné a pevné dveře.

     Když byl tento obraz poprvé představen veřejnosti, jeden návštěvník měl k autorovi připomínku.

     „Na vašem obraze je chyba. Ty dveře nemají kliku.“

     „To není chyba,“ odpověděl malíř. „To jsou dveře lidského srdce. Ty se dají otevřít jen zevnitř.“

 

Na letištní ploše jednoho města na Dálném východě zuřila bouře. Cestující rychle přebíhali k letadlu, které bylo připraveno k odletu na vnitrostátní lince.

     Byl mezi nimi také misionář. Zmáčený až na kůži dosedl na pohodlné místečko u okna. Půvabná letuška zatím pomáhala usadit ostatní cestující.

     Když bylo všechno přichystáno k odletu, jeden ze členů posádky zavřel dveře od letadla. V tu chvíli se po ploše k letadlu rozběhl nějaký člověk a snažil se, jak nejlépe mohl, uchránit před deštěm nepromokavým pláštěm, který mu bral vichr. Když opozdilec dorazil k letadlu, začal bušit na dveře a chtěl dovnitř. Letuška mu gesty vysvětlovala, že už je pozdě. Muž však bušil do dveří ještě silněji a naléhavěji. Letuška se mu to snažila rozmluvit. „To nejde…už je pozdě… Musíme startovat,“ ukazovala muži z okénka.

     Nic naplat, muž trval na svém a chtěl dovnitř. Až letuška ustoupila a dveře mu otevřela. Natáhla ruku a pomohla opozdilci dovnitř. 

     A pak na něj zůstala hledět s ústy dokořán. Byl to pilot.

     Dej pozor, abys nenechal venku pilota svého života, abys mu otevřel dveře.