Láska k bližnímu - základ mezilidských vztahů

9. promluva na Desatero Božích přikázání:

Drazí věřící, ctitelé mariánští!

Bůh k nám mluví především o své lásce: „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného syna, aby kdo v něho věří, nezahynul ale měl život věčný." Ano Bůh nás miluje - až do krajnosti, až do té bolestné smrti svého Syna: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele." Tato Boží láska rozehřívá i lásku lidskou, která je naprosto nezbytná k tomu, abychom milovali i Boha, je nezbytná i k tomu, abychom radostně zachovávali Boží přikázání. Zdají se nám někdy i těžká, ale nebudou těžká pro toho, kdo opravdu miluje nejen Boha, ale i člověka.

Prošli jsme zde - ne zcela úplně - první čtyři přikázání. první desku desatera, kterou Pán Ježíš shrnul v první přikázání lásky: „Miluj Pána svého Boha z celého svého srdce, z celé své mysli, z celé své síly." Snad bychom si mohli položit otázku, kolik jsme v minulém roce podle toho udělali: co jsme udělali pro víru - ve vzdělání, v modlitbě, v liturgii, co jsme udělali pro posvěcení jména Božího. Změnilo se něco u vás, kteří je často vyslovujete nadarmo? A jak jste se snažili, aby neděle byla skutečně dnem Páně - dnem svatým, dnem odpočinku a opravdové úcty k Bohu? A změnily se k lepšímu vaše vztahy v rodinách?

Bůh nám dává ze své lásky další dny života, neztrácejme je. Sv. Tomáš Kempenský říká: „Kdybychom se každý rok zbavili jedné chyby, brzy bychom byli dokonalí." To je takový pohled zpět, nebuďme posluchači zapomínaví, ale činitelé slova.

A to se týká i těch dalších přikázání. Když si jich blíže všimneme, týkají se nejen našich mezilidských vztahů, ale i nás samotných. Tato přikázáni jsou spíše zákazy, jsou položena negativně: ne-zabiješ, ne-sesmilníš, ne-pokradeš, ne-promluvíš, ne-požádáš. Ovšem člověk není příliš nadšen pouhými zákazy - víme, jaké potíže to dělá některým řidičům na silnici. Rád by si někdy zkrátil cestu a zrovna je tam zákaz. Nikdo zde není, tak pojedu! I tato Boží přikázání - či zákazy - je třeba podložit něčím kladným pozitivním. Tím je opravdová láska k člověku. Miluj a dělej, co chceš, říká sv. Augustin.

Svatý Pavel v listě Římanům (13,8) píše: „Nebuďte nikomu nic dlužní - jen jednu věc: že máte jeden druhému projevovat lásku. Kdo druhého miluje vyplnil zákon: Vždyť přikázání „nebudeš cizoložit, nebudeš zabíjet, nebudeš krást, nebudeš žádostiv a je-li ještě nějaké jiné přikázání, všecka jsou shrnuta v tomto jednom: Miluj svého bližního, jako sám sebe. Láska bližnímu neubližuje. Naplnění zákona je tedy láska."

A svatý Jan v 1. listě (4,19) jde ještě dál: „My milujeme, protože on napřed miloval nás. Říká-li kdo ´Miluji Boha´, ale přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo totiž nemiluje svého bratra, kterého vidí, jak může milovat Boha, kterého nevidí? A toto on nám přikázal: aby ten, kdo miluje Boha, miloval i svého bratra."

A nemůžeme pominout ani slovo našeho Pána, které řekl jako svou závěť učedníkům při poslední večeři: „Dávám vám nové přikázání, abyste se milovali navzájem, jako já jsem miloval vás. Po tom všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li milovat jeden druhého." (Jan 13,34)

O prvních křesťanech říkávali jejich současníci pohané: „Hleďte, jak se milují." To bylo jejich poznávací znamení: láska k lidem i láska k nepřátelům. Neproklínali, nenadávali, ale odpouštěli. Mohli bychom se s nimi srovnávat my křesťané ke konci druhého tisíciletí? Asi sotva!- Možná, že se domníváme, že naším poznávacím znamením je nedělní návštěva mše svaté nebo účast na nějakém poutním zájezdě.

Nejvýmluvnějším a nezastupitelným příkladem opravdové blíženské lásky je sám Ježíš Kristus. Žádný člověk mu není lhostejný, pro každého má slovo uzdravení, odpuštění, pozvednutí - ukazuje i lásku k nepřátelům, nemstí se jim, odpouští a modlí se za ně. „Příklad zajisté dal jsem vám, abyste se milovali, jak jsem já miloval vás", říká učedníkům při poslední večeři.

Věřící člověk opravdu miluje druhé jako své bratry, protože všichni máme jednoho Otce, protože všichni jsme vykoupeni krví Kristovou, protože všichni jsme povoláni ke spáse. Takový člověk pak nikdy nevztáhne ruku na svého bližního, taková matka nikdy nevztáhne ruku na své nenarozené dítě, ale spíše za ně dá svůj život, takový člověk nebude svádět druhého k nestydatosti, nevztáhne ruku po cizím majetku, zadrží svůj jazyk před lží, křivým svědectvím a pomluvou. Snad nyní lépe porozumíme slovu svatého Augustina: „Miluj a dělej, co chceš" - Opravdová láska nám nedovolí hřešit a způsobí, že Boží přikázání - zákazy - nám nebudou těžké.

Ovšem nestačí jen o lásce mluvit. „Nemilujme slovem, jazykem, ale skutkem," napomíná apoštol. Láska musí mít konkrétní podobu. Je nám jistě dobře známá řeč Páně o posledním soudu: „Byl jsem hladový a nedali jste mi jíst, měl jsem žízeň a nedali jste mi napít. Co jste neučinili jednomu z mých bratří, ani mně jste neučinili."

Proto katechismus vypočítává sedm skutků tělesného - tedy hmotného - milosrdenství a sedm skutků duchovního milosrdenství. Jak velká je to škála možností, kdy naše láska k lidem může dostat konkrétní podobu, kdy tato láska odvrací od zlého, kdy svět může poznat, že nevěříme nadarmo.

Jistě bychom si zde mohli připomenout několik velikánů opravdové blíženské lásky,ať už z minulosti nebo ze současnosti. Třeba takový Vincenc z Pauly - sám měl jen to nejnutnější a všechen čas a snahu obětoval sirotkům a lidem nejchudším. Sv. Maxmilián Kolbe nabízí svůj život za spoluvězně, Damián de Veuster jde jako první mezi malomocné, aby jim ulehčil život, s nimi sdílí jejich utrpení s nimi i umírá. Matka Tereza nechá celkem příjemného života v klášteře a jde na ulici, aby sbírala odložená nemluvňata a umírající staré lidi, neúnavně cestuje po světě, aby lidem mluvila do svědomí. Jistě bychom našli celou řadu dalších, o kterých se nemluví, ale kteří skutečně milují Krista ve svých bližních.

Nemusíme se někdy stydět, když si žijeme v blahobytu a mnoho peněz promarníme zbytečnostmi, zatím co jiní hladoví? V Německu při oslavě nového roku promarní 150 milionů marek za různé petardy, světlice a podobné hračky. U nás v jednom městě /v Olomouci/ postavili útulek pro opuštěné psy za dva miliony. „Z toho jsme poznali lásku, že on za nás položil svůj život. Také my máme za bratry položit život. Kdo však má pozemský majetek a pozoruje, že bratr je v nouzi, a zavře své srdce před ním, jak v něm zůstává Boží láska?" /1.Jan 3,16/ Bohatý bratr v Evropě a Americe dobře pozoruje, že jeho chudý bratr na jihu je v nouzi - pozoruje, ale málo dělá proto, aby mu pomohl, spíše ho ještě okrádá o to málo, co má.

Ale to není vše, v evangeliu je toho ještě více. Jde o lásku k nepřátelům. V horském kázání říká Ježíš: „Neboť milujete-li jen ty, kdo milují vás, jakou budete mít odměnu? Copak to nedělají i celníci? A pozdravujete-li jenom své bratry, co tím konáte zvláštního? Copak to nedělají i pohani?" /Mt 5,46/

Ano i tenhle požadavek na nás klade Pán Ježíš: milovat i ty, kteří nám ublížili, kteří stojí proti nám, ty kteří jsou nepřáteli Kristova kříže a církve - i ty zahrnout do své lásky, protože i Bůh - dokud jsou na zemi je miluje a dává jim možnost obrácení. I zde nám Pán Ježíš jde příkladem: „Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí a modlete se za ty, kteří vás pronásledují." Ježíš sám se svým nepřátelům nemstil, varoval je, ale dával jim čas. Všimněme si jeho odpuštění na kříži. V podobenství o nemilosrdném služebníkovi nás varuje: „Jestliže vy neodpustíte jeden každý svému bratru, Bůh neodpustí ani vám." Svatý Otec dal k letošnímu (1996) dni modliteb za mír heslo: „Nabídni odpuštění - získáš mír." Kolika konfliktům v manželství, mezi sousedy, ale i mezi národy by se předešlo, kdyby lidé byli pohotoví odpouštět, kdyby byli pohotoví uznat svou vinu a také i za odpuštění prosit. Marně se modlíme „Odpusť nám naše viny", jestliže nejsme ochotní odpustit těm, kteří nám ukřivdili, ublížili nám. A svatý Pavel připomíná: „Lační-li tvůj nepřítel, dej mu najíst a žízní-li dej mu napít. nenech se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem." /Řím 12,21/ Toto odpuštění však nevylučuje objektivní hledání pravdy a spravedlnosti - naopak pravdivé poznání a odhalení křivdy může dopomoci k plnějšímu odpuštění. A nemohli bychom zde dobře stát před oltářem, kdyby v našem srdci hořela zášť a nenávist vůči nepřátelům. „Přinášíš-li svůj dar k oltáři a tam se rozpomeneš, že bratr tvůj má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejdříve smířit se svým bratrem", nám opět připomíná Pán v horském kázání.

Ještě dlouho bychom mohli mluvit o lásce k lidem - vždyť evangelium Ježíše Krista není nic jiného než velké kázání o této lásce. Nejen jeho slova ale i jeho život, to vše je prostoupeno čistou láskou k člověku a tím i k Bohu. Podobně to nalézáme i v listech všech apoštolů. Kéž bychom pochopili, že bez lásky nejsme ničím, že jedině láska, opravdová, nezištná nám dá sílu, abychom vytrvali na cestě Božích přikázání, která nám pak nebudou těžká.

Kéž také Panna Maria, která tak dobře porozuměla Boží vůli, nám vyprošuje světlo a sílu Ducha svatého, abychom v tomto roce žili více opravdovou láskou a tak co nejvíce přispěli k mravní obnově našeho národa. Amen.

> ZPĚT <