Eucharistie

P. Ježíš ustanovil eucharistii při poslední večeři před svou smrtí na kříži o Velikonocích, když poprvé proměnil chleby ve své tělo a víno ve svoji krev: vzal do svých rukou chléb, lámal a dával svým apoštolům se slovy: „Vezměte a jezte z toho všichni: toto je moje tělo , které se za vás vydává.“ Pak vzal do svých rukou kalich vína a řekl jim: „Vezměte a pijte z něho všichni: toto je kalich mé krve, která se prolévá za vás a za všechny na odpuštění hříchů. Toto je smlouva nová a věčná. To konejte na mou památku.“ Přesně těmito slovy mají moc proměňovat chléb a víno platně vysvěcení biskupové a kněží, kteří jednají v osobě Krista.

Proměna celé podstaty chleba v podstatu Kristova těla a celé podstaty vína v podstatu jeho krve se nazývá přepodstatnění /transsubstanciace/. K této proměně dochází při eucharistické modlitbě účinností Kristových slov a působením Ducha Svatého. Vnímatelné podoby chleba a vína však zůstávají nezměněné. Ježíš Kristus je v eucharistii přítomen jedinečným a nesrovnatelným způsobem. Je v ní přítomen opravdu, skutečně a podstatně: se svým tělem a krví, se svou duší a se svým božstvím. V eucharistii je svátostným způsobem přítomen naprosto celý Kristus – Bůh a člověk.

Lámání chleba Krista nerozděluje. Kristus celý a celistvý je přítomen v každé eucharistické způsobě i v každé její části.

Eucharistii náleží klanění /adorace/, vyhrazená pouze P. Bohu, jak během eucharistické oběti, tak mimo ni. Církev s pečlivostí uchovává proměněné hostie, nosí je nemocným, kteří se nemohou účastnit mše sv., vystavuje je věřícím k slavnostímu uctívání, nosí je v procesí a vybízí k časté návštěvě a adoraci Nejsvětější svátosti, uchovávané ve svatostánku.

Církev doporučuje věřícím, aby přijali svaté přijímání, kdykoli jsou na mši svaté /za splnění podmínek: být katolíkem, ve stavu milosti, věřit v přítomnost P. Ježíše v eucharistii, dodržet eucharistický půst – hodinu před sv. přijímáním nic nejíst a nepít kromě vody a léků u nemocných/. Povinnost je však přijmout eucharistii alespoň jedenkrát za rok, pokud možno ve velikonočním období.

Při mši sv. je zpřítomněna a aktualizována Kristova oběť. Ze zjevení blahoslavené A. K. Emmerichové: „Viděla jsem, jaké podivuhodné požehnání přináší účast na mši svaté, jak se podporuje veškerá práce a všechno dobré a jak se tím nic nezmešká, jak často jediný člen domácnosti, když se účastní mše svaté, přinese toho dne požehnání celému domu.“ „Viděla jsem, oč víc požehnání se dostává těm, kteří na mši svaté jsou, než těm, kteří na ni dávají, nebo na ni posílají.“

Církev ukládá věřícím povinnost účastnit se mše svaté každou neděli a o slavnostech

/25.12. - Narození Páně, 1.1. - P. Marie, Matky Boží/, doporučuje prožít mši svatou i o dalších slavnostech i ve všedních dnech. „Nemůžeš se modlit doma jako v kostele, kde je Boží lid shromážděn, kde se volání vznáší k Bohu jedním srdcem. Tam je něco víc, jednota smýšlení, souzvuk duší, svazek lásky, modlitba kněží.“ /sv. Jan Zlatoústý/. Být na celé mši svaté = od vstupu – průvodu kněze s ministranty k oltáři do odchodu od doltáře. Když jsem v jeden den na více mší svatých, mohu přijímat dvakrát, s tím, že na té druhé mši svaté musím být na celé.

--------------------------------------------------------

EUCHARISTIE

Ke svatému příjímání jde člověk zpravidla při mši svaté, které se účastní. Pokud by z nějakého důvodu byl v určitý den na mši sv. dvakrát nebo vícekrát, může přistoupit ke svatému přijímání ještě jednou /tedy nejvíce 2x za den/, pokud je podruhé přítomen na celé mši svaté. Před přijetím eucharistie se dodržuje jednohodinový půst od jídel a nápojů s vyjímkou obyčejné vody a léků. U nemocných, kterým se eucharistie donáší, tento půst není nutný.