Smíření /zpověď, pokání/

 

Tato svátost uděluje smíření s P. Bohem a tedy odpuštění hříchů, smíření s církví, znovunabytí stavu milosti – milost posvěcující, pokoj, klid svědomí, útěchu, vzrůst duchovní síly. Je nutno individuální úplné vyznání hříchů a idividuální rozhřešení. P. Ježíš ustanovil tuto svátost k obrácení pokřtěných, kteří se hříchem od něho vzdálili.

Rozhřešení udílí platně vysvěcený kněz, biskup, který jménem a v osobě Krista uděluje odpuštění a stanoví způsob zadostiučinění: „Uděluji ti rozhřešení ve jménu Otce, i Syna, i Ducha Svatého“

K dosažení rozhřešení je třeba od kajícníka pečlivé zpytování svědomí, lítost /jestliže je dokonalá, vychází z lásky k P. Bohu/, předsevzetí /dám si konkrétní, jasné a splnitelné předsevzetí, v čem se chci do další zpovědi polepšit. Kdybych se nechtěl změnit, je zpověď neplatná a svatokrádežná = další těžký hřích/. Vyznáníjsme povinni vyznat všechny těžké hříchy, po křtu dosud nejmenované při zpovědi, kterých jsme si po pečlivém zpytování svědomi vědomi, jejich počet – nevím -li, pak alespoň obecně, a okolnosti, které mají vliv na druh skutku /nestačí tedy říct např. „uhodil jsem“, protože je rozdíl uhodit rodiče, nebo sourozence./ Církev velmi doporučuje i vyznání všedních, lehkých hříchů kvůli vychování správného svědomí, boji proti špatným náklonostem. Pokání /zadostiučinění/ - nejen, že musím napravit spáchaný hřích /ukradené věci vrátit, nebo nahradit, očistit pověst pomluveného …./, ale také vykonat něco navíc, k napravení vin – zadostiučinit své hříchy – pokání uděluje zpovědník /může jím být modlitba, nějaký skutek milosrdenství, služba./ Pokání máme splnit co nejdříve, kdybych zapomněl, řešit to s knězem – sám si nemohu uložit jiné pokání.

Jsme povinni alespoň jedenkrát za rok přistoupit k svátosti smíření.

Doporučuje se však mnohem častěji, aby člověk v tomto hříchu nežil, nedával šanci ďáblu. K svatému přijímání nemohu přistoupit v těžkém hříchu.

Zpovědní tajemství je absolutně neporušitelné. Zpovědník nesmí ani slovy ani jiným

způsobem – a to z jakéhokoli důvodu – na kajícníka nic prozradit.

Individuální a úplná zpověď s následujícím rozhřešením je jediným řádným prostředkem smíření s P. Bohem a církví.

Generální svatá zpověď je důkladnější zpovědí za delší dobu života. Nutná je tam, kde člověk vědomě zamlčoval hřích a neřekl to ani při dalších zpovědích – všechny byly tedy neplatné. Uvede, kdy naposledy přijal platné rozhřešení a vyzná se ze všeho za celou tuto dobu. Je dobré ji také přijímat, když si uvědomíme nějaké staré nevyznané hříchy, při duchovních obnovách, při důležitém životním kroku /vstup do manželství, semináře, před biřmováním .../.

Odpustky nejsou odpuštěním hříchů, ale prominutí časných trestů – následků hříchů /důsledků - které vyplývají ze samé podstaty hříchu /před P. Bohem. /Tedy lituji hříchů, ve zpovědi mi byly odpuštěny, ale tresty za ně mi zůstaly. Odpustkem jsou odstraněny. Jinak se jich zbavíme až po smrti v očistci/.

Plnomocné nebo částečné odpustky mohu získat pro sebe nebo pro duše v očistci za podmínek: mít úmysl odpustek získat, být katolíkem, ve stavu milosti, být v blízké době u svátosti smíření, nemít zálibu v žádném hříchu, přijmout P. Ježíše v eucharistii, vykonat daný skutek spojený s odpustkem a pomodlit se jakoukoli modlitbu na úmysl Svatého Otce.


 

-------------------------------------------------------


 


 

SVÁTOST SMÍŘENÍ

 

Slouží k odpuštění hříchů těm, kdo byli v katolické církvi pokřtěni, litují svých hříchů, nesetrvávají v situaci, která je nedovolená /např. neplatné manželství/ a mají touhu po zlepšení.

Svátost smíření se doporučuje přijímat pravidelně měsíčně, i když každý katolík by se měl vyzpovídat alespoň jednou za rok a kromě toho vždy, když se těžce proviní. Svátost smíření je ovšem užitečná i tehdy, když člověk nemá na svědomí těžké hříchy.

Svátost smíření je možné přijmout zpravidla přede mší svatou, případně na požádání /zvláště v neděli má kněz bohoslužeb více a není dostatek času/.