Příběhy neznají hranice. Používají univerzální jazyk, jenž se dotýká srdce, vstupuje do nitra, probouzí je a zve nás k naslouchání sobě samému. Jako by příběh vytáhl z nitra pravdu, kterou není možné jinak zaslechnout. Nedělní příběh nás zve, abychom se spolu s celou rodinou zamýšleli a hovořili o myšlenkách, které nás v evangeliu oslovily. Při četbě můžeme namáhat „svaly mysli“ a dojít tak k moudrosti srdce.
Táta
Patnáctiletý mladík pospíchá ke svému příteli Marku Twainovi a stěžuje si:
„Mám toho už dost, můj táta je úplně zaostalý! Vůbec se s ním nedá mluvit! Ani trochu nechápe tuhle dobu.
Marek Twain mu položil ruku na rameno a povídá: „Nic si z toho nedělej!... Představ si, že když mně bylo patnáct let, můj táta byl přesně takový. Ale když mně bylo dvacet, už bylo znát, že dělá pokroky. A teď, když mně je pětatřicet, je z něho už celkem rozumný člověk!“