Myšlenka

    Příběhy neznají hranice. Používají univerzální jazyk, jenž se dotýká srdce, vstupuje do nitra, probouzí je a zve nás k naslouchání sobě samému. Jako by příběh vytáhl z nitra pravdu, kterou není možné jinak zaslechnout. Nedělní příběh nás zve, abychom se spolu s celou rodinou zamýšleli a hovořili o myšlenkách, které nás v evangeliu oslovily. Při četbě můžeme namáhat „svaly mysli“ a dojít tak k moudrosti srdce.

Kupec a mnich

 

Starý mnich řekl jednomu kupci: „Tak jako umírá ryba na souši, zemřeš i ty, uvízneš-li v tomto světě. Ryba se musí vrátit do vody a ty se musíš vrátit k Duchu!“

Kupec zůstal naprosto ohromený: „Chceš mi tím říct, že mám zanechat svých obchodů a vstoupit do kláštera?“

Starý mnich odpověděl: „Ale vůbec ne! Chci ti jenom říct, abys zůstal věrný své práci, ale současně abys vstoupil také do svého srdce!“

 

Život člověka nezávisí na tom, co dělá, ale na srdci, které o něm tepe!

 

Proč nemáme druhé unáhleně odsuzovat?
Protože jen Bůh vidí do srdce, my se snadno mýlíme. 
Bylo to v létě roku 1956. Sloužil jsem v severní Africe jako voják. Francie tehdy vedla koloniální válku.
Životní podmínky tam pro nás byly tvrdé. Trpěli jsme především nesnesitelným horkem v pouštní oblasti. Tam nám bylo často velmi zle. Jednoho dne mě ranila mrtvice a na krátký čas jsem úplně ochrnul. Nemohl jsem ani dýchat. Trvalo to jen několik minut, ale protože to vypadalo, že jsem na hranici života a smrti, kamarádi zavolali vysílačkou lékaře. 
Asi za hodinu jsme byli nasazeni. Když u mě zjistili, že se můj stav zlepšil, všichni odešli a nechali mě samotného. 
Večer dorazil vojenský lékař. Musel absolvovat dlouhou dvousetkilometrovou jízdu. Když mě našel na nohou, protože se mi vedlo lépe, tak se rozzuřil a začal na mě křičet: „Jste podvodník! Chcete se dostat domů, a proto si hrajete na nemocného!“
Byl jsem překvapený a pokoušel jsem se mu věc vysvětlit. Ale nedal se přesvědčit.
To, že mě považoval za podvodníka, bylo pro mě velmi hořké.
Z toho je vidět, jak je důležité, abychom nikoho lehkomyslně nesoudili. Měli bychom spíš mít na paměti radu sv. Františka Saleského: „Kdyby mělo jednání tvého bližního tisíce tváří, ty máš vidět tu nejkrásnější.“
 
Jak mohu projevovat lásku člověku, který mi „nesedí“?
Mohu se za něho modlit: „Pane, pomoz mu!“
Tady mámě proslulý příklad, jak se to nemá dělat: 
První žena, která pronikla do britského parlamentu, byly lady Astorová. Měla ostrý jazyk, ale na Churchilla nestačila.
K tehdejšímu ministrovi námořnictví zlomyslně pronesla: „Kdybych byla vaše žena, mr. Churchill, otrávila bych vaši kávu!“
Nato Churchill: „A kdybych byl skutečně váš muž, lady Astorová, okamžitě bych ji vypil.“