Myšlenka

    Příběhy neznají hranice. Používají univerzální jazyk, jenž se dotýká srdce, vstupuje do nitra, probouzí je a zve nás k naslouchání sobě samému. Jako by příběh vytáhl z nitra pravdu, kterou není možné jinak zaslechnout. Nedělní příběh nás zve, abychom se spolu s celou rodinou zamýšleli a hovořili o myšlenkách, které nás v evangeliu oslovily. Při četbě můžeme namáhat „svaly mysli“ a dojít tak k moudrosti srdce.

Ďábel a modlitba

 

Ďábel se jednou vypravil na obhlídku toho, jak se vlastně lidé modlí. Jeho výlet byl velmi krátký, protože lidí, kteří by se modlili, bylo velmi poskrovnu, jako šafránu. Byl se svou obhlídkou velmi spokojen, protože jejich modlitby byly navíc pouhým opakováním naučených frází, které byly naprosto neškodné.

Vesele se vracel domů, když si všiml nějakého sedláka na poli, který dělal zvláštní gesta do všech stran. Byl zvědavý, a tak se postavil za malou hromadu a pozoroval, co se bude dít dál. Člověk se velmi dramaticky hádal s Bohem, nešetřil ho ani trochu a nadával mu všemi možnými výrazy! Náhodou v té chvíli procházel kolem kněz.

„Člověče dobrý,“ řekl sedlákovi: „Proč se tak chováš? Nevíš, že urážet Hospodina je hřích?“

Sedlák odpověděl: „Ctihodnosti, když se hádám s Pánem Bohem, znamená to, že v něho věřím; když ho nešetřím nadávkami, znamená to, že k němu lnu svým životem; a křičím, protože vím, že mi naslouchá!“

„Ty úplně blouzníš!“ poznamenal kněz, když už odcházel. Ale ďábel, který toho ví více než lecjaký kněz, velmi zbystřil: objevil totiž člověka, který byl ještě schopný se modlit!