Myšlenka

    Příběhy neznají hranice. Používají univerzální jazyk, jenž se dotýká srdce, vstupuje do nitra, probouzí je a zve nás k naslouchání sobě samému. Jako by příběh vytáhl z nitra pravdu, kterou není možné jinak zaslechnout. Nedělní příběh nás zve, abychom se spolu s celou rodinou zamýšleli a hovořili o myšlenkách, které nás v evangeliu oslovily. Při četbě můžeme namáhat „svaly mysli“ a dojít tak k moudrosti srdce.

Odměněná důvěra

Jednou si císař Napoleon vyrazil do hostince. Doprovázel ho jen jeho pobočník Duroc. Nechtěli, aby je někdo poznal, tak byli oblečeni nenápadně.

Když dojedli, přinesla stará hostinská účet – čtrnáct franků. Duroc sáhl po své peněžence, ale zbledl. Byla totiž prázdná.

Císař se blahosklonně usmál a řekl: „Nedělejte si starosti, zaplatím.“ Prohledal kapsy, ale bohužel zjistil, že ani on nemá u sebe žádné peníze.

Co teď? Císařův pobočník hostinské navrhl: „Zapomněli jsme si peníze. Ale do hodiny jsme tu zpátky a všechno zaplatíme.“

O tom nechtěla stará ani slyšet. Hrozila, že okamžitě zavolá četníky, když na místě nezaplatí.

Sklepníkovi, který je sledoval, se jich zželelo. Řekl hostinské: „To se může stát každému, že zapomene peníze. Četníky nevolejte. Zaplatím za ně těch čtrnáct franků. Vypadají oba poctivě.“

Tak mohli hostinec opustit.

Pobočník se brzy vrátil zpátky a zeptal se hostinské: „Kolik peněz jste musela dát, abyste si tuto hospodu mohla koupit?“

„Třicet tisíc franků,“ odpověděla stařena.

Duroc vytáhl svou náprsní tašku, vysázel na stůl třicet tisíc franků. Pak vysvětlil: „Na rozkaz svého pána, císaře, daruji tento hostinec sklepníkovi, který nám pomohl v nouzi.

Nyní si můžeme položit otázku: Proč hostinská ztratila svou hospodu a sklepník dostal takovou odměnu? Oba přece vzácného hosta přijali a hostili. Byl tu však jeden velký rozdíl: sklepník věnoval nenápadnému hostu svou důvěru, ale hostinská nikoliv.

My, křesťané, také přijímáme Ježíše jako nenápadného hosta ve svatém chlebu. Jak to, že jsou pak někteří lepší a jiní nejsou? Je to proto, že jedni mu darují svou důvěru, druží však ne. Jedni od něj očekávají všechno, druzí jsou lhostejní a neočekávají nic.