Příběhy neznají hranice. Používají univerzální jazyk, jenž se dotýká srdce, vstupuje do nitra, probouzí je a zve nás k naslouchání sobě samému. Jako by příběh vytáhl z nitra pravdu, kterou není možné jinak zaslechnout. Nedělní příběh nás zve, abychom se spolu s celou rodinou zamýšleli a hovořili o myšlenkách, které nás v evangeliu oslovily. Při četbě můžeme namáhat „svaly mysli“ a dojít tak k moudrosti srdce.
Kohout a slepice
Byl jednou jeden velmi špatný král, který byl přísný nejen na lidi, ale dokonce i na zvířata.
Jednoho dne vstoupil do kurníku a přikázal: „Od zítřejšího rána chci, aby každá slepice snesla denně tři vajíčka!“
Nazítří ráno poslal jednoho vojáka ze své stráže, aby šel zkontrolovat kurník.
Voják poslechl a odešel.
Zkontroloval první slepici: „Jedno, dvě, tři: dobře!“
Pak druhou: „Jedno, dvě, tři: dobře!“
A třetí: „Jedno!“
„Musíme ti uříznout hlavu, protože jsi neuposlechla!“
„Já jsem se do toho ale skutečně vložil naplno…,“ posteskl si opeřenec: „Já jsem kohout!“
Vyžadovat od všech stejné výkony je největší nespravedlnost je to jako chtít, aby všechna rajčata nebo lilky dozrály ve stejný den.